Ačkoliv se mu nikdy nepovedlo prorazit do jejích úplně nejvyšších pater, je jisté, že nebýt zpěváka Miroslava Spilky, česká heavymetalová scéna by rozhodně nebyla takovou, jakou ji známe. Do srdcí věrných se zapsal zejména účinkováním v kapele CALIBOS, s jejímiž dvěma prvními alby vzal zdejší metalové vody šturmem takovým způsobem, že z toho mnohým přecházel zrak. Ani poté, co se v řadách olomouckých přestal objevovat (dnes už tam mimochodem působí znovu), však na těžký kov nezanevřel a v kapele PERSEUS, jež navázala na krátkou epizodu projektu CALLIBOS M. S., mu holduje stále dál.

Nejčerstvějším důkazem budiž „Mor“, druhé album skupiny, které vychází v těchto dnech nějakých osm let po debutu „Říše vlků“. Tahle pauza, pravda, jistě není z nejkratších, když si ale uvědomíme, že v mezičase Mirek stihnul sympaticky bilancovat na velmi bohaté kompilaci „Pohled přes rameno“, a že se dnes už jedenašedesátiletý muzikant potýkal také se zdravotními obtížemi, je takhle pomyslná proluka nejspíš celkem pochopitelná.

Navíc o to hladověji teď možná PERSEUS působí. Počínaje velmi sugestivním obalem, přes skutečně luxusní zvuk celé nahrávky (mastering v podání proslulého Jense Bogrena byl bezpochyby velmi dobrým nápadem), až po nabízenou velmi soudržnou porci znamenitě odehraného a barevného heavy/power metalu, tam všude, zdá se, může mít „Mor“ ambice daleko vyšší než vzpomínaný debut (který samozřejmě nebyl vůbec špatným albem).    

Tahle „nadstavba“ je zde cítit prakticky na každém kroku. Bohatýrský základ tomu pokládá hned svižný úvodní titulní kus, když kolem sebe vyčaruje dokonalý dojem něčeho „morového“, doprovázený báječně melodickou instrumentací a dokonce i přidanou drobnou vlastní variantou vážné hudby. A podobně temní a naléhaví pak už PERSEUS zůstávají i v dalším mnohém dění na albu, jež se tím pádem sice celkem nenápadně, zato však o to důrazněji rozvine v poměrně ostrou kovovou jízdu, jedinečně živenou mužným a charismatickým Spilkovým vokálem, dávající posluchači vydechnout jen výjimečně. 

Čtěte také: MIROSLAV SPILKA - V rodině mi přezdívají „Calibos“ (rozhovor)

Prakticky vlastně jen v „Karmě“, trochu netypicky odlehčené, nicméně s dalším znamenitým motivem zejména v refrénu, v „Zůstat a stát“, která po akustickém rozjezdu rovněž ubere na tvrdosti, a v „Poslední soud“, jež snad jako jediná z celého alba postrádá potřebnou razanci, možná i proto, že v jednu chvíli dokonale vykrádá IRON MAIDEN.   

Někdy to dokonce připomene i zašlou slávu CALIBOS (asi nejvíce „V prachu hvězd“), ovšem po většinu času „Mor“ zkrátka a jednoduše předvádí poctivé a nadané metalové řemeslo, z nějž je, tak jako z předlouhé pohádkové ságy „Sedmero krkavců“ na jeho úplné konci, cítit fortel jeho autorů na sto honů. Vskutku, veškerá vážená heavy/powermetalová konkurence vezdejší, na tohohle PERSEA si dejte setsakramentského bacha!